Ve zprávě Českého Helsinského Výboru o stavu lidských práv za rok 1998 je věnován velký prostor oprávněné kritice SSSaNNS (Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů) jako zástupcům antikultu.
Pak se šéf SSSaNNS Ivan O. Štampach dostal do předsednictva Českého Helsinského Výboru a ve zprávě za rok 2001 sám kritizoval zákon o církvích a sporný a zneužitelný paragraf 5 o zákazu tlaku způsobujícím závislost na vedení nových hnutí.
Již se ale nezmínil, že právě jeho Společnost tohoto paragrafu zneužívá na potlačení mírumilovných náboženských minorit. Ve všech ostatních zprávách od jeho působení v ČHV už se přestalo vyskytovat téma zhoubnosti vlivu antikultu, trpících věřících, a kromě jedné výjimky se zprávy úplně vyhýbaly i tématu víry.
Přestože Český Helsinský výbor je jednou z nejaktivnějších lidskoprávních organizací v ČR, od roku 2002 do roku 2015 se obhajobě svobody víry přestal úplně věnovat – a to i přes žádosti perzekuovaných věřících.
Ivan O. Štampach se v tomto chová jako dvojitý agent – ke své účasti na antikultu v rámci ČHV se nehlásí, ale přesto v rámci ČHV naplňuje misi SSSaNNS. Roky se snaží českou odbornou veřejnost přesvědčovat, že ve své pozici odborníka pro náboženské otázky v ČHV chrání české občany před sebou samým.
Jde o podobnou logiku, jakoby se vedoucí rady vlády pro ochranu lidských práv Romů zároveň léta organizoval srazy hnutí skinheads. Odborně se tomuto psychickému stavu říká rozštěpení osobnosti.