Právní záruky svobody víry

Zde najdete souhrn dokumentů zabývajících se svobodou víry, které se ČR zavázala dodržovat.

1. Záruky svobody víry na mezinárodní úrovni

   Mezinárodní úmluvy závazné pro ČR

• Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

  (základní dokument Rady Evropy, práv se lze domáhat u Evropského soudu pro lidská práva)

Čl. 9 – svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání

Odst. 1: Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů.

odst. 2. Svoboda projevovat náboženské vyznání a přesvědčení může podléhat jen omezením, která jsou stanovena zákony a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

 

• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

  (smlouva přijatá v rámci OSN, její dodržování může kontrolovat Výbor OSN pro lidská práva, který představuje skupina 18 expertů, smluvní státy mohou před Výborem vznést stížnost proti jinému smluvnímu státu pro porušení Paktu)

Čl. 18

Odst.1.: Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Toto právo zahrnuje v sobě svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováním obřadů a vyučováním.

Odst.2.: Nikdo nesmí být podroben donucování, které by narušovalo jeho svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo víru podle své vlastní volby.

Odst.3.: Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.

Odst.4.: Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, a tam, kde je to vhodné, poručníků, zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů nebo poručníků.

         Mezinárodní dokumenty, jež nejsou přímo vynutitelné, ale k jejichž dodržování se ČR zavázala

• Všeobecná deklarace lidských práv

  (hlavní dokument OSN, právně nezávazný, ale pro svou autoritu je uznáván po celém světě)

Čl. 18

Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.

 

• Deklarace o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založené na náboženství nebo víře

  (dokument OSN, právně nezávazný, ovšem členské státy OSN se v něm zavazují řídit se těmito myšlenkami)

 

2. Záruky svobody víry na ústavněprávní úrovni

• Listina základních práv a svobody

Čl. 15 – svoboda myšlení svědomí a náboženského vyznání

odst. 1.: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

odst. 3.: Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 16

odst. 1.: Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.

odst. 2.: Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

odst. 4.: Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Čl. 4

odst. 1: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích jen při zachování základních práv a svobod.

odst. 2: Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.

odst. 3: Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

odst. 4: Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

 

• Ústava ČR

Čl. 4

Základní práva svobody jsou pod ochranou soudní moci.

 

3. Záruky svobody víry na úrovni zákona

• Zákon č. 3/2002 o církvích a náboženských společnostech

§2 Svoboda náboženského vyznání

odst. 1: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

odst. 2: Právo nezletilých dětí na svobodu náboženského vyznání nebo být bez vyznání je zaručeno. Zákonní zástupci nezletilých dětí mohou výkon tohoto práva usměrňovat způsobem odpovídajícím rozvíjejícím se schopnostem nezletilých dětí.

odst. 3: Nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti.

odst. 4: Každý má právo volit si duchovní nebo řeholní stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných společenstvích.

odst. 5: Nikdo nesmí být omezen na svých právech proto, že se hlásí k církvi a náboženské společnosti, že se účastní její činnosti nebo že ji podporuje, anebo je bez vyznání.