Takhle nás žije mnoho…aneb případ obyčejného manželského páru

Zeptali jsme se starších manželů, jestli můžou veřejně žít svou víru.

Ona se svěřila:

Když někde řeknu, že jsem věřící nového náboženského hnutí, dívají se na mě skrz prsty. Reakce některých spoluobčanů této země jsou velice nepříjemné. Je v ní znát neochota se něco nového dozvědět. A tak svou víru ukrývám. Perzekucí v podobě vyhazovů z práce a tím narušených existenčních i psychických jistot zažili mí kolegové dost. Šest let po prvních osobních atacích na mě a mé blízké se ptám: ude někdy v této zemi konečně platit heslo prezidenta Václava Havla, že “pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí?” 

On ji smutně doplnil:

Loni jsem jednal s ředitelem jedné školy o pronájmu tělocvičny na výuku bojového umění Tai chi . Pro naše dlouhodobé kamarádství souhlasil, ale upozornil mě, že nikde nesmím zmínit cokoli co st týká mé víry. Doslova řekl: “Jestli si myslíš, že vás policie nekontroluje, tak se mýlíš. Jsou v plné pohotovosti a já bych kvůli tomu přišel o zaměstnání, a to si nemůžu dovolit“. Patrně byl na naši skupinu věřících upozorněn. Praktiky socialistické tajné služby StB se využívají stále. Velmi mě mrzí, že se nemohu veřejně hlásit k tomu, čemu věřím, protože se to novodobé inkvizici nelíbí.

Posted in Příběhy persekuce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *